FK Bílov - Tatran Mankovice 1:1 (0:1)

Bez osmi dní předlouhého půlroku trval půst hráčů FK Bílov po milované hře, jež od svých prvopočátků fotbal se zove. 22.10.2011 remízou 1:1 s FC Kravín se začala nekonečná zimní přestávka. Smutné oči a srdce prahnoucí po míči kopaném fotbalisté přečkali porůznu. V říjnu někteří sklidili své zahrádkářské pokusy, v listopadu pálili ze spadaných ovocných plodů lahodné moky, aby se pak v prosinci oddali míru a klidu Vánoc, jakožto i bouřlivých vítání nového roku. V lednu, krom zimy, většinu sužoval nedostatek finančních prostředků coby následek předchozích vět, aby v únoru přes ukrutný mráz zase pár cinkavých drobáků v Perle v široký úsměv bylo proměněno. A tak, když se v březnu začala opět konečně zelenat tráva, každý z nás již věděl, co přijde. Duben totiž není jen aprílovým šprýmařem, ale také měsícem, kdy pro nás vypukla naše verze Ligy mistrů…

V prvním kole jsme přivítali Tatran Mankovice, kterému bylo z podzimní části rozhodně co vracet. Nechoďme kolem horké kaše, na jejich hřišti jsme dostali ukrutnou sadu v poměru 8:1! A v sobotu to po 3 minutách vypadalo podobně…

Možná za to může až příliš poetický přístup naznačený výše. Možná specifická vůně trávníku a hlíny, kterou dokáže cítit jen „pošastanec honící kulatý nesmysl“. Možná jsme jen zaspali, ale pravdou bylo, že hned z první akce se hostům podařil kousek nevídaný. Nevím, co jsme komu udělali, že takové góly dostáváme jen my, ale hráč soupeře napřáhl a z 25 metrů vymetl neuvěřitelným způsobem horní růžek naší branky. Komentáře o životní trefě, které byly k zaslechnutí na hřišti, byly více než výmluvné. 

V tu chvíli to vypadalo zle, nedobře. Ale to, co se stalo v následujícím průběhu zápasu, bylo něco neuvěřitelného. Bílov se nejenže vzchopil, on naplno převzal otěže utkání a od té doby panoval na hřišti pouze jeden tým. Akce na jeden dotek, přihrávky patičkou, tlak, závary, střelba,…hosté najednou začali povážlivě šlapat vodu. Kleště domácích surově mačkaly svého soupeře a nebýt písmenka navíc v jeho názvu, bylo by na hřišti tolik opia, že ani prokletí básníci by ho nedokázali rozumově vstřebat. Jenže gól ne a ne přijít. Vypisovat všechny šance, které se odehrály před brankářem Mankovic nemá cenu, to by mohl mít komentář délku románového bestselleru. Vyhrát vysokým rozdílem, nikdo ze zúčastněných by nemohl říct ani popel. Ale štěstí nám prostě nepřálo. 

Až v naprosto drtivém tlaku v závěru se nám v 84. minutě zásluhou Bobkovy nádherné hlavičky po rohovém kopu podařilo vyrovnat na konečných 1:1 a dát tak výsledku alespoň malinko spravedlivou podobu. 

V příštím kole nás čeká pravděpodobně nejtěžší zápas jara v Děrném, které potvrdilo svou kvalitu a v úvodním kole deklasovalo Real Vrchy vysoko 9:1. Rádi uvítáme všechny, kterým se líbil náš domácí zápas a samozřejmě i další potenciální fanoušky. Jen naběračky a hrnce pro tentokrát schovejme, ty ranní probuzení jsou potom více než aprílová…