FK Bílov - TJ Bravantice 1:2 (0:1)

 
Roztály ledy, sníh i břečka zmizely z ulic měst, zem provoněla čerstvě vyrašenou trávou a čím dál, tím víc spořeji oděná děvčata dávala tušit, že tolik očekávané jaro je konečně tady.

K typickým příznakům tohoto ročního období patří krom kvetoucí přírody, zvýšené sexuchtivosti, probouzení zvířat a teplého počasí také mravenčení v nohou jisté skupiny lidí, jež si od pradávna říkají fotbalisté. Pro milovníky míče kopaného nejsou svátky jara Velikonoce, nýbrž den, kdy poprvé zaboří své kolíky do měkké země a nasají vůni čerstvě střiženého trávníku na místě z nejmilovanějších.
 
Také my jsme s úžasem pozorovali opětovné nasazování sítí, poslouchali vrzání lajnovačky, oné překrásné symfonie, která naznačuje, že je to konečně tady a spřádali plány, jak jen vyzrát na našeho soupeře. Co na tom, že nejde o famózní "El Clásico", ale o duel v pralesní lize mezi orangutany z Bravantic a podobnými fotbalovými zjevy z našeho FK Bílov. Vypomůžu si reklamním sloganem oblíbeného temně zbarveného moku, protože: "Když ho miluješ, není co řešit!" Navíc, v našich očích nesahá Messi Davidu Bialkovi ani po kolena /nemyslím výškou /, stejně tak ubrečená Kristýnka Ronaldovic by po srážce s Gérardem "Odonem" Piquem simuloval možná ještě ve čtvrtek odpoledne a to ani nemluvě o srovnání dlouhovlasých bohů Plechy vs. Puyol, které by jednoznačně vyznělo pro našeho kapitána
a víkendového oslavence.
 
Dost však již oslavných ód a pochlebování kamarádům Rozhodčí Pierluigi "Mikolanda" Collina zadul do píšťalky a fotbalové jaro spustilo svou oponu i klubu z větrné hůrky na Bílově. Nutno sportovně přiznat, že s větší vervou do zápasu nastoupili hosté. Míč měli po většinu prvního poločasu na svých kopačkách, udávali tempo hry a také šance se rodily především před naší svatyní. První branka tak byla pouze logickým vyústěním jejich převahy. Na levé straně obrany jsme nepochopitelně ztratili míč a Bravantice se hnaly ve 4 proti 3 k naší brance. Tento početní handicap se nám eliminovat nepodařilo a tak jsme se záhy dostali k jednobrankovému manku. Celkově byl první poločas z naší strany "neslaný, nemastný". Zmohli jsme se jen k dlouhým nákopům dopředu a nedokázali využít svých předností, jakými jsou
především fotbalovost a technika. Jednoduše nemáme tým basketbalistů, který si zápas "uskáče" a jediná naše šance je přehrát soupeře onou fotbalovostí.
 
Druhý poločas přišlo zlepšení, nikterak však znatelné. Přidali jsme na důrazu, napadání a bojovnosti, stále však chyběla rozehranost a snaha hrát fotbal. Po centru, který proletěl celým naším velkým vápnem jsme navíc podruhé inkasovali, což se ukázalo pro konečný výsledek duelu jako určující faktor. Teprve nyní, tedy někdy okolo 70-té minuty, jsme přidali pod kotlem. V našem případě však spíš pod "kotlíčkem". Z uřvané jedničky jsme konečně posunuli řadící páku do polohy rychlosti No.2, ale to bylo málo. Pro zvrat by to chtělo nejmíň čtyřku, ne-li pětku. Suma sumárum. Po faulu na Davida Bialka se kopala penalta, kterou Jan Sokol na druhý pokus proměnil.
 
Zápas tedy skončil naší prohrou 1:2 a my jsme, mírně rozčarovaní z našeho mdlého výkonu, kráčeli pomalu do kabin. Do příštího mače v neděli na hřišti Děrného je potřeba mnohé změnit a pokusit se nějaký bodík urvat. I přesto, že to bude na tom oraništi velmi těžké, tím spíš, že domácí zažívají více než povedenou sezonu. Slibuji však, pokud můžu mluvit za nás všechny, že uděláme vše, co bude v našich silách.