Fulnek A - FK Bílov 8:0 (1:0)

V sobotu čekal FK Bílov nepříjemný výjezd do Fulneku. Díky víceméně známé historii Fotbalu Fulnek a přehnaným ambicím jeho mecenáše se tento klub ocitnul v sezoně 2010/11 v poslední soutěži. Tým, v jehož dresu se ještě před dvěma třemi lety proháněl famózní špílmachr Radek Slončík, nejlepší střelec první české fotbalové ligy sezony 2002/03 Jiří Kowalík či další exligoví hráči, si užil svých "pár minut/sezon slávy" a jak docházely p. Mročkovi peníze, docházel i dech uměle vytvořenému pseudoklubu z maloměsta. Je samozřejmé, že tito páni fotbalisti už ve Fulneku nejsou, ale i přesto je tým, který hájí nyní barvy Fulneku A natolik kvalitní, že by snesl měřítko minimálně krajského přeboru, ne-li divize. Posuďte sami: 7 zápasů, 7 výher, skore 47:2. V tomto případě se dá takřka mluvit o znevážení soutěže. Tedy, vezmeme-li v úvahu ambice týmů na čele tabulky (v tomto případě od 2. místa níže). Ale tohle se nás prozatím netýká

Do zápasu nastoupil náš tým s jasně vymezenou defenzivní taktikou. Schéma 4-5-1 se dvěma defenzivními záložníky v prvním poločase poměrně neslo své ovoce. Přesto bylo jasně vidět, kdo je na hřišti pánem a našemu gólmanovi možná ještě dnes zní v uších zvonkohra, kterak domácí trefovali jeho brankovou konstrukci. Poločas se podařilo udržet na uzdě a manko jedné branky vypadalo více než solidně. Mezi "nesmrtelné" se mohli zapsat i někteří hráči hostí. Vždyť kolik z nich si mohlo říct, že vstřelilo branku na druholigovém pažitu? Nejprve chyběly milimetry k tomu, aby se David Bialek dostal po centru Robina Kasprzyka ke gólové hlavičce a poté i sám centrující chvíli před odchodem do kabin pohrdl velmi solidní šancí po krásném pasu Radima Kořeného. Z dobré příležitosti však branku netrefil.

Ve druhé půli přišla "palba smrti z temnot"! Fulnek zařadil vyšší otáčky a hosté začali povážlivě šlapat vodu. Neskutečný nápor jsme nezvládli a během 5-10 minut jsme dostali 4 branky. Zejména branka na 4:0 byla nádherná. Sportovně je třeba uznat, že to byla akce par excellence a kdyby se hrál fotbal v kloboucích jako v jeho počátcích, ihned poté, co se rozvlnila síť by nezbývalo než 11x smeknout. Fotbal je krásný v jeho jednoduchosti. Míč se potuloval okolo půlící čáry a po pár rychlých přihrávkách z jedné se najednou ocitl domácí útočník sám na velkém vápně. Udělal dva kroky, ladně podebral míč, aby přeloboval našeho brankáře, ten však trefil břevno a pomalu se snášel opět k němu. Domácí forvard se nerozpakoval a hlavou jej bezpečně uklidil do sítě. Krása, nádhera, nemám slov. Poté přišly ještě další branky a nakonec na ukazateli skore svítil stav 8:0, na němž nic nezměnil ani pokus Robina Kasprzyka z úhlu v závěrečných minutách, opět po milimetrovém pasu Radima Kořeného.

Pro tentokrát se tedy dávná biblická historie nekonala a David Goliáše nepřemohl. Tajný trumf v podobě do uzlíku schovaného kamene jsme v sobě nenalezli. Přesto není třeba věšet hlavu. Už zítra nás čeká velmi očekávaný zápas proti Realu Vrchy, který musíme bezpodmínečně vyhrát. A vsadím se, že i vyhrajeme! Vždyť staré pořekadlo praví: "V našem slavném areálu, zatopíme i Realu".