Hořký příslib světlých zítřků... FK Bílov - Kujavy 3:3 (1:2); Lubojaty - FK Bílov 1:1 (0:0)

 
Celé fotbalové okolí interesované či fandící FK Bílov s napětím očekávalo vstup do nové sezony. Tento klub konečně opustil batolecí léta a i když pořád ještě dítětem, hrdě o sobě prohlašoval smělé plány. Ty však nebyly jen pouhým plácnutím do větru. Tým posílil a zejména post brankáře a útočníka kvalitativně obrovsky zesílil. Vše mělo vyvrcholit již v prvních kolech...
 
...a taky že ano! Nutno podotknout, že důvod k radosti zde chybí. Spíš převládá hořkost a nepochopení, co jsme komu udělali. Oba zápasy totiž byly jako přes kopírák. Vyhrané zápasy s přehledem hatí vlastní branky v samotném závěru. V obou případech se to navíc podařilo nejlepším hráčům oněch utkání, jejichž famózní výkony tak zůstanou neprávem zapomenuty.
 
V prvním utkání jsme nažhavení vlétli na Kujavy. A už po cca 10-ti minutách jsme vedli, když Soky napřáhl zpoza vápna a střelou po zemi k tyči otevřel skore. Následovaly další a další šance a my věřili, že "je to tady". Zhruba v 25. minutě si ale stoper hostí postavil míč k rozehrání přímého kopu a zdálky zamířil přesně do šibenice - 1:1. My však nevěšeli hlavu a dále bušili do obrany hostí, když v tom...když v tom se k odraženému míči na půlce z "mrtvého ofsajdu" dostal hráč Kujav a překvapené obraně, reklamujíc postavení mimo hru, ukázal záda a přeloboval vyběhnuvšího brankáře - 1:2.
 
V šoku jsme odcházeli do kabiny, ale povzbuzující hlasy domácích fandů, kteří dosud nebyli moc zvyklí na takto kvalitní produkci z našich řad, nás podržely. V kabině jsme si vyslechli svoje a do druhého poločasu vlétli jako uragán. Jestli jsme v prvním poločase byli lepší, tak v tom druhém jsme dominovali. Balon se z našich kopaček nehnul a jeden smrtící výpad střídal druhý. Jedovatě jsme útočili, ale branka ne a ne přijít. Sokyho rána z prostoru penalty vedle, Kuba vychytaný hostujícím gólmanem, Kaprovo břevno a tyč, Davidovy střely z dálky...to je jen krátký výčet toho, co se na hřišti dělo. Hostující obrana pouze odkopávala balony pryč. A pak to konečně přišlo. Na protažený roh na zadní tyč si naskočil Citrus a vymáčkl ze své hlavy razantní beranidlo, které skončilo až v síti. V této chvíli jsme byli jako
šelma, která ucítila zranitelnost své oběti. Ofenzivní kleště jsme zmáčkli ještě silněji a už za chvíli jsme vedli. Kuba potáhl neposedný míč po pravé straně, utekl i obránci a podél brankáře nechal vytrysknout euforii Bílova na povrch - 3:2. Avšak nebylo nám přáno. Po jediném ojedinělém protiútoku se ve snaze o záchranu situace před naší brankou stala ona nepříjemnost s vlastním gólem a zápas tak skončil nespravedlivou remízou. 3 (polo)šance hostí = 3 branky. Velká škoda, ale způsob, jakým jsme dominovali cca 75 minut z 90-ti odehraných...k nezaplacení!!!
 
O týden později jsme jeli na kopec do Lubojat, kde nás čekalo malé derby. Zápas začal a opět jsme to byli my, kdo udával tempo hry. Už nebylo tak masivně dominantní, nicméně bylo poznat, že jsme lepším týmem. Hodně nám ubíral povrch, který našemu technickému týmu příliš nesvědčil. S nakopávanými míči v prvním poločase jsme měli problém proti výškové převaze domácích něco vytvořit a tak se v prvním poločase až na šance Bobka, Kapra a Šmídi nic moc důležitého neudálo. Jen po dělovce Davida měl domácí gólman problém s prsty na rukou a do druhé půle raději přešel do pole.
 
Druhý poločas pokračovalo dobývání domácí svatyně. Již po chvíli bylo úspěšně, kdy trestný kop poslal na zadní tyč přesně Kuba a vymetl šibenici. Opět jsme se malinko uklidnili a snažili se přidat další branku. Naše brejky byly nebezpečné, ale brankou bohužel neskončily a to ani při superšancích. Trest tak na sebe nenechal čekat a podle známého: "nedáš, dostaneš", jsme opět odjížděli se slzami v očích. Pouhé dvě minuty před koncem, při snaze zabránit střele domácích, došlo k teči našeho obránce a brankář už nedokázal na změnu směru zareagovat.
 
Snad se hořkost v sladkou příchuť promění již tento víkend, kdy přivítáme Real Vrchy...