I´m singing in the rain...FK Bílov - Real Vrchy 5:3 (4:2)

...just singing in the rain, what a glorious feeling, I'm happy again...zněl možná božský baryton Franka Sinatry v srdcích hráčů FK Bílov po neuvěřitelném zápase s Realem Vrchy. Neskutečná chuť vyhrát, neskutečný terén, neskutečný výkon, neskutečný výsledek, ale hlavně více než skutečný fakt, že jsme byli jednoznačně lepším týmem. Pro tohle se fotbal hraje! Pro tu euforii po závěrečném hvizdu. Pro vlnu štěstí po vstřelené brance. Pro potlesk okolí. Pro chvilky, kdy jsem jen já, můj tým a...fotbal. Co na tom, že nejde o finále Ligy mistrů? Kdo miluje fotbal, ten to cítí stejně a i kdybych byl největším spisovatelem všech dob, nikdy nemám šanci tyto pocity slovy popsat...

Sobotní ráno působilo od samého počátku velmi pošmourně. Dobře, zanechme kulantních výrazů a řekněme to na plnou hubu. Lilo jako z konve, psa by nevyhnal. Lidi ale naštěstí nejsou psi a vím minimálně o 11-ti takových, co se ven dokonce těšilo. Šeredně rozbředlé hřiště, kaluže stojící vody, zima?! Chacha...no a co?! "Dneska skotská liga, jupijou", halekal jeden dobře naladěný hráč FK Bílov přes druhého, nic si nedělaje z nepříznivých podmínek. Cukrové panenky zůstaly pro tento den doma, ale i přesto sobotní odpoledne chutnalo více než sladce...

Zápas začal s malým zpožděním, protože se na poslední chvíli jelo pro novou akvizici v týmu domácích. Fileta byla odpaněna se ctí, protože rallye Velké Albrechtice-Pustá Polom-Velké Albrechtice zvládla za 32 minut. Pár minut po druhé hodině tak již nic nebránilo tomu, aby rozhodčí poprvé foukl do píšťalky. Jeho hvizd zapůsobil na hráče domácích jako červená barva na býka. Okamžitě se začali tlačit do útoku a slavný Real nevěděl, co se to děje. Prvních deset minut se hrálo hlavně na půlce hostí. Jedna střela střídala druhou a i přesto, že nebyla bouřka, hromy a blesky stíhaly brankáře soupeře. Jenže pak přišel blesk na druhé straně. Z naprosto ojedinělé akce se Vrchy dostaly do vedení. Šok! Ale kdeže! Taková myšlenka, v návaznosti na mnohé zápasy minulé, napadla takřka každého, ale tentokrát jsme se s tím porvali opravdu se ctí. Věděli jsme dobře, že jsme lepší a taky jsme se podle toho zachovali. Už za 5 minut se podařilo vyrovnat. Míč zatáhl do vápna Petr Berky, zbavil se obránce a jesličkami potupil brankáře Vrchů. Bílovu opět narostla křídla. Famózním průnikem po lajně začal nádhernou akci Patrik Donée, poslal lahůdkový míč do vápna Petru Berkymu, který tváří v tvář pouze nastřelil gólmana hostujícího celku. Míč se ještě odrazil k Robin Kasprzykovi, který se ležícího brankáře a dva stopery domácích na velkém vápně pokoušel přelobovat, míč však o pár centimetrů přeletěl i břevno a zvenčí cinkl o trojúhelník v horním růžku branky. Bílov nepolevoval a dále sypal jednu "šajbu" za druhou. Hostující brankář rozhodně neměl o práci nouzi a horkotěžko se se střelami a následnými dorážkami vypořádaval. A pak to opět přišlo. Krásný centr Lukáše Benedíka ze strany poslal nádhernou rybičkou od břevna do branky Jakub Thiel - 2:1. Do ostrovního počasí typicky anglický gól. Co víc si přát?! Snad jen další branku A taky, že jo. Už obligátní hlášky diváků kdykoli se kope rohový kop od vstupu do kabin provázely i tento pokus. "Doufám, že budeš kopat zas po bráně, nebuď chuj!" Těžko odolat výzvě Milana Cicáka René Jozek se pevně postavil na své místo před brankáře a bylo jasno. Robin Kasprzyk zatočil míč do brány, hostující obránce se s námahou pokusil míč vykopnout, ale trefil jen hráče před sebou a míč se dokutálel za brankovou čáru - 3:1. Bílov i nadále pevně třímal otěže zápasu, a tak možná podlehl malému sebeuspokojení. Hostům se totiž opět podařil ojedinělý kontr a 5 minut před koncem poločasu Vrchy snížily na rozdíl jedné branky. Jít do kabin za takového stavu by se mohlo šeredně vymstít a už to vypadalo, že tomu tak bude. Jenže to by Petr Berky nesměl prolétnout hostující obranou jako vítr a té nezbývalo, než jej v rohu velkého vápna u postranní čáry sestřelit. Míč si postavil Robin Kasprzyk a přes zeď napálil míč přesně pod břevno. Gól do šatny a vedení o dvě branky bylo už silným vkladem před druhou půlí.

Druhý poločas měl absolutně stejný průběh jako ten první. Bílov nadále určoval, kdo na hřišti vládne. Jen jeden tým, jeden tým našim 11-ti soupeřům kázal. Nadále pokračovaly šance, střely a nebezpečné situace před hostující svatyní. A již brzy jsme si mohli notovat o tom, že právě odbila pátá. Lukáš Benedík dostal míč za obranu na penaltový puntík, stehnem si jej posunul do strany, bezmocný gólman už jen máchl do prázdna a Lukáš kulatý nesmysl napálil do sítě. Vedli jsme o tři branky a o zápase začínalo být pomalu rozhodnuto. Na moment jsme se lekli, když se Vrchům podařilo opět snížit na rozdíl dvou branek, ale do konce zápasu se už nic vážného nestalo, a tak přišlo ono zasloužené vítězství. Zablácení, že nebylo kouska čistého dresu, mokří na kost, unavení z těžkého terénu, ale šťastní jsme v euforii kráčeli do kabin a užívali si zaslouženého potlesku.