K***a konečně!!!!!

FK Bílov – Mankovice 1:0 (0:0)

Laskavý čtenář promine jadrné slůvko, vytečkované přímo v úvodním nadpise, ale jinak to snad ani nejde napsat. Nic jiného tak trefně nevyjádří pocity všech, kdož jsou angažováni v klubu, jež se zove FK Bílov. Dlouhých 28 utkání a tříbodový pocit stále míjel naše řady. No a konečně jsme se dočkali. Kurva dočkali (tady už to můžu napsat, hluboko v textu jsou vulgarismy tolerovány  ).

Ale popořadě. Zápas byl v očekávání všech. Po mizerném výkonu v Děrném již někteří rezignovali a nevěřili, že by se to snad mohlo povést. To vše bylo umocněno obrovskými absencemi stabilních hráčů základní sestavy. Z různých důvodů do zápasu nemohli zasáhnout René Jozek, Petr Mičaník, Milan Herkommer, Vojtěch Vaněček či nová akvizice na pozici stopera, Radek, jehož příjmení je prozatím záhadou .

Zápas začal a hned od počátku bylo jasné, že oba nejslabší účastníci novojičínské „čtverky“ budou chtít všechny body. Otevřené obrany toho byly dokladem. Více kvality však přesto byly na kopačkách domácích. Hosté hrozili jen pár závary po rozích, ze kterých nic nebylo a také střelami, které buď postrádaly přesnost nebo si s nimi poradil, v ten den výborný, gólman FK Bílov Miroslav Kupka.

Domácí tým byl v prvním poločase o malinko nebezpečnější. Střely ze střední vzdálenosti sice nevycházely podle představ (výjimkou byla nádherná táhlá střela Davida Bialka, kterou fantasticky na poslední chvíli prsty vyrazil brankář hostí), avšak byly i další slibné šance. Tou největší a dá se říci tak 100000%- ní spálil Petr Berky. Na velkém vápně si nádherně špičkou obhodil posledního obránce a zjevil se sám před hostujícím brankářem. „Kam to chceš?“, na tuto obligátní otázku se však nezeptal a místo mazáckého uklizení míče ze 7-mi metrů kdekoliv do branky volil ránu nad . Do kabin se tak šlo za nerozhodného stavu.

Druhý poločas již ovládlo pouze mužstvo FK Bílov. Svého soupeře mohutně zatlačilo, avšak ne a ne to tam spadnout. Šancí přibývalo a po vyloučení hostujícího hráče (2x žlutá karta, obě za kecy) se domácím otevřela šance, která se neopakuje. Tento fakt však jakoby začal svazovat nohy a dobře hrající Bílov předal na chvíli otěže zápasu do rukou hostům. Po cca 5-10 minutách jsme se však uklidnili, začali lépe kombinovat a opět jsme Mankovice zatlačili. Velkou šanci měl po velmi nebezpečném trestném kopu Davida Bialka Robin Kasprzyk, který dorážel vyraženou střelu nejprve v záklonu nohou do břevna a poté ještě hlavou na zadní tyč, kde ji s vypětím všech sil chytil hostující gólman. Čas se krátil a FK Bílov pomalu propadal klasické beznaději. „Dnes to zase nevyjde“, říkali si mnozí. Ale…

Běžela 90´minuta a po pravé straně zatáhl Lukáš Teichmann míč a poslal ostrý centr do velkého vápna. Obrana hostí jej hlavou sice odvrátila, avšak pouze k  na vápně stojícímu Robinu Kasprzykovi. Ten naznačil střelu, zbavil se obránce a z úhlu se chtěl stát slavným. Míč gólman Mankovic stačil ještě vyrazit, ale pouze přímo na nohu Davida Bialka, který se tedy pohotovou dorážkou stal nejslavnějším občanem vísky Bílov toho dne.

Poté již mohly propuknout bujaré oslavy, jejichž předzvěstí se stalo rozbité světlo v kabině po euforickém třísknutí míčem o zem a následným odrazem do zářivky. Nemá cenu „bonzovat“, kdo to byl, ale ten kluk nosí svetr i v létě . Radost byla holt obrovská.