Ohlédnutí za podzimní částí fotbalové sezony FK Bílov

FK Bílov vstoupil do své čtvrté sezóny a teprve nyní lze říci, že skutečně dospěl. Porodní bolesti, neklidné dětství či divoká pubescence, to vše je k dnešnímu dni pouhá hudba krutých, avšak krásných začátků. Bez progresu se ale nemá smysl čemukoliv věnovat a tak posílený tým začal předvádět výkony a hru jako z partesu.

Hned v úvodním kole jsme přivítali vloni sestoupivší Kujavy a rozdíl v kvalitě týmů nebyl vůbec znát. Ehm…promiňte, byl! Ale byli to hosté, kdo v zápase tahal za kratší konec a jen díky smolnému vlastnímu gólu pár minut před koncem, nás čekal k vypití hořký úvodní kalich v podobě remízy 3:3. A to ještě nemělo být všem dnům konec…Druhé kolo v Lubojatech bylo jako přes kopírák. Soupeře celý zápas svíráme v pevných kleštích, vedeme 1:0 a na hřišti dominujeme, ale 2 minuty před koncem: „Světe, div se“, si opět dáváme vlastní branku. Nevěřícně kroutíme hlavami a hloubáme, proč právě my…

Už další kolo jsme si ale vše vynahradili. „Doma“ jsme přivítali slovutný Real, tedy Real Vrchy a konečně jsme poznali onu opojnou a slaďoučkou chuť vítězství. Soupeř odjel domů s „rancem“ a my výhru 5:2 pořádně oslavili. Euforie však neměla vydržet na dlouho. Už za týden jsme si „ranec“ vezli domů my. Debakl 1:8 v Mankovicích si za rámeček určitě nedá nikdo z nás.

Tato facka ale byla potřeba. Díky ní jsme se odrazili vzhůru a následující cenná remíza s Děrným 4:4 či výhra v Bravanticích 2:1 toho byly dokladem. Následovaly další zápasy, ale nade všechny zážitky ční jeden z podzimních zápasů.

Na jedno pošmourné sobotní odpoledne nám los přivál výjezd na „horkou půdu“ do Heřmanic. Na oraniště ošlehané větry Oderských vrchů, k soupeři, u kterého se jednoduše nevyhrává. Vstup do zápasu měl ale FK Bílov famózní. Po 15-ti minutách jsme vedli už 3:0 a domácí hráči, i přes solidní zimu, které v ten den panovala, stáli na hřišti jako opaření. Nebyli bychom to však my, aby se něco nestalo. V 84. minutě , za naprosto luxusního stavu 6:2 pro zeleno-žluté barvy, se stala věc nevídaná. Soupeř snížil, pak proměnil penaltu, trefil šibenici a rázem to bylo 6:5. Posledních pár minut nastavení trvalo jako celá věčnost a tak konečný hvizd sudího zazněl v našich uších jako rajská hudba. Euforie a adrenalin v našich žilách nám opět připomněl, jak nádherný fotbal dokáže být a proč jej hrajeme.

Závěrem mi dovolte, abych jménem FK Bílov poděkoval všem fanouškům za podporu. Je skvělé vědomí, že své radosti a strasti máme s kým sdílet. Věříme, že si najdete cestu na naše zápasy i v jarní části soutěže a potajmu doufáme, že se snad jednou všichni společně sejdeme na skutečně DOMÁCÍ zápas na Větrné hůrce pod vysílačem…