Ohlédnutí za sezonou 2009/2010

FK Bílov vstoupil do své druhé sezony a ta, jak se říkává, bývá vždy těžší. Počáteční entusiasmus je totiž pryč a nastupuje tvrdá práce. Zvláště po poměrně povedené jarní části můžu s klidem konstatovat, že FK Bílov uspěl. Zlepšení nebylo sice nijak razantní, nicméně onen pozvolný pokrok má alespoň pevné základy.

Podzim začal ve stejném duchu jako úvodní sezona. Na hřiště do Velkých Albrechtic (kde jsme pro tuto sezonu nalezli azyl) přijel tým FC Kravín a Bílov doplatil na svou starou bolest. Vyrovnaný zápas v prvním poločase prováhal a po dvou brankách match zabalil. Prohra 0:5! Avšak už první výjezd naznačil jisté možnosti. Celý první poločas nenechal Bílov domácí Heřmanice hrát, ale gól do šatny z ojedinělé šance tým rozklížil. Co teprve poté, když se domácí po jasném faulu na našeho obránce, který neviděl snad jen sudí „Ostružina“, dostali do dvougólového trháku. Konečná prohra 0:3 byla příliš krutá a naprosto neodpovídala průběhu utkání. Zápasu by slušela remíza či výhra FK Bílova o gól. Už tehdy však počala nová bolest Bílova vykoukávat na povrch. A sice fakt, že tým neumí přetavit kvalitní výkon a lepší hru ve své vítězství. Ooo, kolikrát se nám to ještě v sezoně stalo osudným.

Zápas proti Bravanticím absolvovala valná část základní sestavy po těžkém „šrotu“, což bohužel do poslední fotbalové soutěže patří ?. Prohra 0:3. Poté se jelo na derby do Pustějova, kde jsme po bídném výkonu padli 0:5. Další výjezd tým absolvoval do Děrného, kde se konečně zásluhou Robina Kasprzyka poprvé v sezoně radoval ze vstřelené branky. A pak to přišlo...

Famózní! Jedinečné! Naprosto dokonalé! Prostě poprvé! Jako první sex! Přišel domácí zápas s Mankovicemi a FK Bílov svého soupeře sevřel do neskutečně pevných kleští. Šance střídala šanci, rána za ranou letěla na bránu soupeře, ale branka ne a ne přijít. Hodiny neúprosně ukrajovaly minuty a když už se zdálo být vše opět ztraceno, bylo to tady! Po lajně zatáhl Lukáš Teichmann a odcentroval do vápna. Obrana hostí míč odvrátila jen k Robinu Kasprzykovi, který se kličkou zbavil obránce a vypálil. Brankář opět míč dokázal vyrazit. Avšak pouze přímo k nohám tehdejšího kapitána Davida Bialka a ten míč uklidil do sítě. Euforie nebrala konce a konečně jsme se začali cítit opět jako fotbalisté.

Následující zápas ve Vrchách měl opět klasický průběh. Tlak Bílova, nastřelená tyč a břevno a poté dvě branky domácích, sesypání se a prohra 0:3. Až do konce podzimu Bílov působil naprosto zoufalým dojmem! Prohry s Olbramicemi 0:4, v Jakubčovicích 0:7 a s lídrem tabulky ze Stachovic 0:5 se nepíšou na tyto řádky lehce, ale musíme je uznat v rámci fair-play a s respektem k výkonům svých soupeřů.

V zimní přípravě se poměrně solidně potrénovalo a mužstvo bylo na jarní část sezony solidně připraveno. Naše píle měla nést ovoce již velmi brzy…

V úvodním jarním kole se jelo na půdu rozklížených Bravantic. Počáteční 20-ti minutovou smršť domácích Bílov přežil bez úhony a poté uštknul jako kobra. Míč se dostal na levou stranu pokutového území k Robinu Kasprzykovi, ten se zbavil kličkou obránce a ranou pod břevno zmrazil domácí publikum. Střih, šot, 5 minut nato unikl všem obráncům Bravantic Petr Berky a krásným lobem zvýšil už na 2:0 pro FK Bílov. O pár minut později se ocitl po přihrávce Robina Kasprzyka opět Petr Berky v 100000000% šanci, když nastřelil břevno z cca půl metru ? Tato šance nás mrzela dvojnásob, protože po nenápadné, neslané, nemastné střele domácí po nedorozumění našeho stopera a brankáře snížili. Do kabin se tedy šlo za stavu 1:2. Ve druhé půli se čekal domácí tlak, ale ten jednoduše nepřišel. Domácí odešli fyzicky. Naopak Bílov mohl své vedení navýšit. David Bialek nastřelil tyč, Petr Berky by zase při troše klidu v zakončení mohl klidně nastřílet i obdivovaný hat-trick. Tak jako tak, Bílov si připsal úspěšný vstup do jarní sezony a jelo se slavit.

Další zápasy následovaly poměrně složitě, jelikož kvůli povodním byly odloženy 3 kola. To možná Bílov zastavilo v euforii. Možná však také ne. Těžko soudit.

Dalším zápasem tedy byl match proti Děrnému, který měl klasický průběh. Vyrovnaný zápas, kterému by slušela remíza vyhrálo Děrné 3:0. Dvě překrásné branky námi známého „Máry“, coby jejich středního záložníka, tento zápas prostě rozhodly. Dvě šibenice, jedna po anglicku tečovaná tyčí…klobouk dolů, čest poraženým.

Zápas v Odrách byl naprosto strašný. Bezzubí, nuloví, marní. Takoví byli hráči Bílova. Nemá cenu komentovat zápas dále. Na velkém hřišti si nás domácí vyloženě vychutnali. Nepomohla ani hlučná opilá skupina hostujících fans.

Na lepší časy se začalo blýskat při zápase v Mankovicích. Po celou dobu jsme byli lepším týmem a udávali tempo hry. Šancí bylo mnoho, z nichž některé více než stoprocentní. O to krutější byla výstavní trefa (jak typické) domácího beka v 93´minutě zápasu opět přímo do šibenice. Nezasloužená prohra 0:1, ale pocity ze zápasu a hry více než dobré.

Zápas proti Pustějovu, který se hrál jako dohrávaný v týdnu na umělé trávě byl v prvním poločase podobný. Vyrovnaný průběh narušila supertrefa hostujícího soupeře přímo do horního rožku. Druhý gól padl po perfektní hlavičce a dobře secvičenému signálu. No a Bílov byl zase na kolenou. Klasika. K zápasu zbývá poznamenat snad už jen to, že ve druhém poločase se na nebi ženili všichni čerti, blesky létaly kolem, hustý déšť neměl daleko ke kroupám, ale na výsledek 0:6 to nemělo žádný vliv. Vyhrál lepší.

Dalším zápasem na umělé trávě byl zápas s FC Kravín. Totální průchoďák v naší obraně a skore 12:0. Trapas! Hrůza! Zastřelte mě!

Ale Bílov opět pokračoval ve výkonech jako noc a den. Do Albre přijely Jakubčovice B a každý čekal, kolik nám po tom debaklu zase nasázejí. Ale ono nic. Naopak. Po počátečním oťukávání přišel roh Bílova a před ním malá debata u rohového praporku. Místní partička hecovala Robina Kasprzyka, aby zkusil překvapit brankáře ranou přímo z rohu. Jeho odpověď zněla: „vždyť je vysoký, to nemá cenu“. „Tak to kopni po zemi, pi*o ?“. Úsměv ve tváři domácího hráče signalizoval, že takhle to nepůjde. Nicméně najednou se natáhl na přední tyč René Jozek a Robin Kasprzyk přece jen míč poslal přímo na bránu. René Jozek odvedl obrovské množství práce na první tyči. V poslední chvíli odtáhl obránce a druhý bek, který stál u tyče si míč jen dezorientovaně srazil do vlastní brány. Aplaus skupinky u rohového praporku neznal mezí ?. Bílovu najednou narostla křídla a ve druhém poločase se prosadila nová akvizice FK Bílov,  Kuba Thiel – 2:0. Jaké rozčarování však přišlo, když v posledních deseti minutách hosté dokázali vyrovnat na 2:2. Zejména druhá branka po fatální chybě gólmana byla šílená.

Další zápas se hrál proti Heřmanicím a opět skončil 2:2. Tentokráte jsme tahali za kratší konec my, když jsme 2x dotahovali vedení soupeře. O branky se postarali Robin Kasprzyk a v mohutném závěrečném tlaku Zdeněk Lopčík.

Nebyli bychom to však my, abychom hned poté nedostali dardu. Tedy ne našeho spoluhráče Květoslava Dardu (kterého tímto zdravíme a moh´ by se ukázat ?), ale pořádnou sadu. Srandamač v Olbramicích, na které jsme si věřili skončil 10:1 pro domácí. Bylo to jak kdybychom si šli zahrát nějaký fotbálek na pláž. Branku vstřelil Milan Herkommer z trestného kopu.

Kalich hořkosti této sezony jsme si vypili poslední zápas doma proti Vrchům. Naprostá dominance FK Bílov po 75 minut zápasu přišla v závěru naprosto vniveč. V úvodu vypracoval nádherně Petr Berky šanci Robinu Kasprzykovi, který nedosáhl na míč a z metru jej neuklidil do sítě. Vše si vynahradil o 20 minut později, kdy si zaběhl za obranu a hostujícímu obránci nezbylo než jej faulovat. Kopala se penalta a tu Milan Herkommer s přehledem proměnil. Hned poté měl opět tento hráč velkou šanci, kdy šel sám na hostujícího brankáře, ale při jeho obstřelování těsně obstřelil i bránu. Šance opět přibývaly a ve druhém poločase přišla i další branka. Míč dopředu si pustil Robin Kasprzyk mezi nohama dopředu, kličkou se zbavil nejprve jednoho a poté i druhého obránce a bodlem chtěl vypálit. Míč mu nesedl, ale na zadní tyči číhal Čáp, který jej uklidil bezpečně do sítě. Konec! Pohoda! Kdeže. Posledních 15 minut přišla katastrofa. Nejprve podceněný trestný kop, dobře zahraný roh a poté neuhlídání jednoho hráče – suma sumárum, tři obdržené branky v síti Bílova. Naprostá frustrace. Troufnu si tvrdit, že to byl nejlepší zápas FK Bílov a přesto jsme odešli poraženi.

Poslední kolo se dohrávalo jen z povinnosti a poslední tým tabulky (hádejte kdo) zajížděl na půdu lídra ze Stachovic. Domácí potřebovali vstřelit 7 branek, aby jejich skore začínalo číslicí 100. Notně oslabený Bílov dostal „jen“ 6:0, avšak to nic nemění na tom, že se Stachovicím podařila vyjímečná sezona. Gratulujeme!

Pohled autora: Bílov udělal pokrok. Nikterak znatelný, zato však položený na pevných základech. Dopilovat základy taktiky a dokázat ve vítězství přetavit zápasy, ve kterých je lepší a bude líp. Další věcí je fakt, že kdykoliv se Bílov semkl a hrál kolektivně, měl problém jakýkoliv soupeř. Naopak, při hádkách a nekolektivní hře jsme vyloženě hořeli. Pokud zůstane stejný nebo alespoň podobný tým i příští rok, můj odhad je zhruba 7-10 místo.