Při zápase Jekyll, po něm Hyde… FK Bílov – Pustějov „B“ 2:0 (1:0)

„Už nikdy nebudu hrát za FK Bílov“, křičel ze spaní jeden nejmenovaný hráč, zatímco jej druhý budil s nabídkou romantické procházky domů za svitu měsíce a klapotu francouzských holí okolo půl čtvrté hodiny ranní. Blíže nespecifikovaný nápoj způsobil náhlý kolaps (ať už psychický či fyzický) valné většině týmu a proměnil hráče, kteří zápas zvládli naprosto dokonale v něco, co si za rámeček pravděpodobně nedáme. Jako Dr. Jekyll se měnil v Mr. Hydea, tak i my jsme po požití zázračného lektvaru v sobě probudili své temnější „já“. Nicméně jsme zde kvůli fotbalu a tak Dr. Jekyll na zbývajících řádcích pro tentokrát zlého pana Hydea ukočíruje…

V komentářích k minulému zápasu jsem psal cosi o Messim, Torresovi či Del Pierovi a doufal, že tento víkend budeme fotbalovou radost rozdávat podobným způsobem. Nakolik to bylo zbožné přání a výstřel do tmy už je nyní jedno, pravdou je, že se to stalo skutečností. Věřte, nevěřte, ale FK Bílov v prvním poločase ostře diktoval tempo hry a Pustějov neměl sebemenší šanci si na dirigentskou taktovku sáhnout, natož ji alespoň na moment převzít. Jistý brankář, bezchybná a s přehledem hrající obrana, záloha požírající volný prostor se smrtícími přihrávkami a jedovatý útok. Těžko říct, kterou část týmu vyzvednout. Ale ono je to vlastně dobře. Tentokrát hrál tým!

Už z prvního útoku hřmělo, když Kuba Thiel možná trochu laxně zakončoval do středu branky a dal tak najevo, že rohy na hlavě bude pro tento zápas mít na hlavě FK Bílov. Hned po něm, už v cca 5.minutě se ve vyložené šanci zjevil Pavel Ott, když trestuhodně z hranice penalty netrefil prázdnou bránu. Chudáci hosté, kteří přijeli s nosy v oblacích, dále šlapali vodu a nestačili se divit, když Petr Berky hlavou orazítkoval tyč jejich branky. A pak to přišlo. „Čáp“ nacentroval z rohu krásný míč, na něj naskakovala hned trojice hráčů, ale on prolétl až na zadní tyč, kde nikým nehlídaný Vojta Řeháček přetavil snahu Bílova v jednobrankové vedení. Kdo by čekal jisté uspokojení, asi se zmýlil. Bílov dále svíral kleště okolo krku Pustějova „B“ a bušil do svého soupeře jako Mike Tyson v dobách své největší slávy. Poslední šanci prvního poločasu, zato tisíciprocentní si připsal opět Pavel Ott, který se po efektní patičce Robina Kasprzyka řítil sám na hostujícího gólmana. Doleva? Doprava? Klička? Ba ne, po zemi doprostřed a tedy stav 1:0 na ukazateli skóre dával tušit, že ještě není hotovo. I tak ale domácí diváci s úžasem uznale pokyvovali, že dosavadní výkon byl famózní a že jsme měli vést minimálně o 4 branky.
Druhý poločas podle předpokladů malinko pošramotil náš výkon. Hosté začali nakopávat balony a tím nás dostávali pod tlak. Nám se navíc dlouho nedařilo vstřelit pojišťovací branku a nervozita stoupala. Festival zahozených šanci pokračoval, když nejprve všem upláchl Pavel Ott, který však po dlouhém úniku z půlky neprostřelil hostujícího brankáře. Ani Robin Kasprzyk si ránu ze 6-ti metrů nad branku ve vyložené šanci za rámeček nedá. A tak mohlo opět platit: „nedáš, dostaneš“. Ojedinělou šanci hostů ještě odvrátil z brankové čáry Petr Berky, ale v 85´minutě už mohlo být zle. Trestný kop ze strany, rána po brance, míč zaplachtil a padal níž a níž…břevno…uff…co tady dělá ten dorážející útočník…hlava…nad…uff! Kardiostimulátory běžely naplno a tepová frekvence dosahovala na hřišti ve Velkých Albrechticích maximálních možných únosných hodnot. Jen co si však osazenstvo utřelo studený pot z čela, mohlo propuknout v jásot. Asi 10 metrů za půlkou si míč poslal do běhu Robin Kasprzyk, utekl všem hostujícím obráncům (kdykoliv to napíšu, tak se musím smát a nejsem sám. pro neznalé věci, je to jakoby jste vyhráli Jackpot anebo Vás trefil meteorit. a i tak budete mít větší pravděpodobnost, že se Vám to stane, než že tento hráč zase někdy někomu uteče ) a utěšenou ranou levačkou k protilehlé tyči zvedl stavidla radosti a euforie outsiderů ze IV. třídy.